Autonomní ještě ne, ale relativně samostatná ano

O autonomních vozidlech, tedy o automobilech, které nepotřebují řidiče, se hovoří stále častěji. Probíhají testy a technologie se na základě výsledků velmi rychle vyvíjí. Podle všeho si však na uvedení plně samostatných aut počkáme ještě poměrně dlouho. Pokud jste však dlouho neseděli v nejnovějším modelu, překvapí vás, kolik toho bez vás zvládne i přesto, že nepatří do kategorie autonomních. K nejzajímavějším systémům patří ty pro udržování vozidla v jízdním pruhu a čtení dopravního značení.

Systém pro udržování v jízdním pruhu

Ačkoliv se systém, který umí rozpoznat vodorovné dopravní značení, jeví jako docela nový, jeho počátky sahají do roku 1992. Původně šlo pouze o varování ve vozidle Mitsubishi Debonair, že automobil opouští jízdní pruh. První systém aktivně zasahující do řízení pak představila automobilka Honda v roce 2003. Tři roky poté učinila stejný krok i Toyota. Systém pro udržení vozidla v jízdním pruhu, jak jej vymezuje dopravní značení, obvykle pracuje na principu snímání vozovky kamerou umístěnou uprostřed čelního skla. Některé modely mají navíc i senzory umístěné v zrcátkách. Spolehlivé fungování je však podmíněno zřetelným vodorovným značením a větším poloměrem zatáček (tedy hlavně na dálnici. V dnešní době jde o standardní příslušenství všech luxusnějších vozidel a za příplatek lze systém mít i ve vozech nižší střední třídy, jako je Škoda Octavia.

Systém pro čtení svislého dopravního značení

Moderní automobily rozeznají také svislé dopravní značení. Také využívají kameru a systém umožňuje například i nastavení automatického omezení rychlosti. Poprvé se čtečka objevila v roce 2008 ve vlajkové lodi BMW řady 7. Šlo o systém rozeznávající rychlostní limity, který byl později rozšířen o další funkce (např. čtení zákazů předjíždění).

A jak se na moderní elektronické systémy díváte vy? Vítáte je s otevřenou náručí, nebo preferujete vlastní smysly?